Hlavní stránka
Skrývka, terénní úpravy a lavičky
- Podrobnosti
- Kategorie: Stavba domu
- Zveřejněno: 24. 4. 2016 15:19
- Zobrazení: 2554
Tak nám to začíná - okrasně užitkově relaxační zahrada se mění ve staveniště. Vyrobil jsem budník na ceduli "Stavba povolena" a našli jsme i místního podnikatele s bagrem a další technikou. Jde se tedy na věc.
První úkol je příjezdová cesta. Pracuje se v ochranném pásmu památného stromu s definovanými podmínkami úřadu. Podmínky v podstatě nelze do puntíku dodržet, ale podstatné je chovat se tak, aby to stromu neublížilo, odvezeno bylo 16 tatrovek jílu a zpět navezeny 3 se štěrkem na zpevnění cesty. Jenže ten strom (byť není myslící bytostí) není uplně hloupej a netáhne své kořeny ve vrstvě jílu 15 metrů daleko, když o pár metrů níž je spodní voda. Každopádně nikde ani kořínek natož nějaký větší kořen. U okraje příjezdové cesty se rovnou položil hlavní přívodní kabel elekřiny a teprva pak se to zasypalo. Nebude se tak muset řešit skrze štěrk další výkopy. Příjezdová cesta nyní vypadá velmi pěkně a má únosnost i pro těžší techniku.
Další přišla na řadu skrývka a terénní úpravy před bagrováním základů. Pro dílnu jsme udělali pouze skrývku, protože je v poměrně šikmém svahu. Ačkoliv je v základech odskok o výšku jedné řady ztraceného bednění, stejně se nakonec bude muset bednit, protože základové pasy budou přesahovat okraj terénu. V jednom rohu dokonce o 250mm.
Nejhorší je to s domem - tady se na jedné straně udělal zásek do terénu nějakých 90cm a protilehlý roh je jen tak tak v úrovni horní hrany pasu a dost možná se bude muset malinko přibednit. A to není to nejhorší - sousedíme s rybníčkem (tedy s nádrží, která je ze všech stran obetonována pomocí k sobě lepených kamenů a není to těsné. Jediné co tu vodu drží aby neprosakovala je jíl. Ten rybníček je nad úrovní základové desky, takže budujeme celkem náročnou hydroizolační zítku aby nedocházelo k průsakům. Bude tam dvojitá vrstva hydroizolace proti tlakové vodě a ještě nopová fólie navrch. Máme trochu obavy, aby to při stavbě neujelo, protože sousedovi se moc nechce snížit hladinu (má tam prý asi 40 ryb). Tak doufáme, že to celé vydrží. Až budou vylity základy, postaveno a vylito ztracené bednění, zaizolované stěny zítky a celé se to zasype, spadne nám ze srdce obrovský balvan. Každopádně - odfrčely další tartovky plné jílu (teď ani nevím kolik) a nakonec i jedna se zemí ze skrývky (potřeboval ji pan starosta sousední obce na dětské hřiště).
Když skončil bagr svoji práci, nastal chvíli klid - tak akorát na to aby se podařilo dohnat geodety a nechat zaměřit rohy základů (8 kolíků do země) a aby nás k smrti vyděsil archeolog, který na základě dřívějšího oznámení ohlásil svou návštěvu, skutečně přijel a hned jak se prošel po vybragrovaném prostoru, zastavil se a prohlásil "tady bylo ohniště" a začal se vrtat v zemi. Vytáhl odtud nějaké střepy a na jednom dokonce byly ornamenty - prý jsou ze středověku. My po jeho odchodu na dně vydloubané jámy našli ohořelý klacík, takže měl pravdu - ohniště. Teprve teď jsme si uvědomili, že hlína v tomto místě měla odlišnou šedou barvu, takže i když to bylo půl metru hluboko proti původní úrovni terénu, bývalo tu ohniště. Asi to souvisí s cestou, která tu podle pradávných map nejspíš vedla.
Než dorazili geodeti, vzal jsem nivelák a vytvořil lavičky s milimetrovou přesností výšky 0, protože se odtud bude vše ostatní měřit. Po odjezdu geodetů jsem na lavičky přenesl pomocí zednických šňůr a olovnice rohy základů a ověřil jsem, že máme strany se správnou délkou a že odpovídají úhlopříčky.
Archeolog požadoval abychom jej zavolali i na bagrování pasů a i když jsem mu to předem volal a dohodli jsme se, že přijede, nakonec nepřijel. Volal pak až další týden po vylití betonem.
